Upíří deníky 3.díl

16.
pondělí 16. prosince
Stefan mi dal tenhle deník. Zbavuje se většiny věcí ze svého pokoje. Nejdřív jsem říkala, že ho nechci, protože nevím, co s ním. Ale teď už asi vím. Lidé už začínají zapomínat. Podrobnosti vyprávějí chybně a přidávají věci, které si prostě vymysleli. A hlavně, vymýšlejí vysvětlení. Proč to nemohlo být nic nadpřirozeného, vždyť se přece dá najít logické vysvětlení pro tohle nebo pro tamto. Je to hloupé, ale nejde to zastavit, Zvlášť u dospělých.
Ti jsou nejhorší. Říkají, že ti psi měli fobii nebo něco takového. Veterinář pro to vymyslel jakýsi nový název, že snad šlo... číst dál

15.
Elena sledovala Damona v tiché hrůze. Ten znepokojivý úsměv znala až příliš dobře. Ale i když už podléhala zoufalství, jakýsi hlásek v její mysli jí našeptával posměšnou otázku: A jaký je v tom rozdíl? Ona a Stefan umřou stejně. Od Damona by bylo jenom rozumné, kdyby se hleděl zachránit. A nebylo správné očekávat, že se bude chovat proti své přirozenosti.
Pozorovala ten krásný, nevypočitatelný úsměv s lítostí nad tím, kým by Damon býval mohl být.
Katherine mu úsměv okouzleně vrátila. „Budeme spolu tak šťastní. Jakmile budou mrtví, pustím tě. Nechtěla jsem ti ublížit, ne doopravdy. Jenom... číst dál

13.
Ty myslíš, že se máme podívat dovnitř?“ zeptal se Matt.
„Já nevím,“ odpověděla Elena nešťastně. Nechtěla vidět, co se skrývá uvnitř hrobky o nic víc než tehdy, když Tyler navrhoval, že ji otevřou a znesvětí. „Možná ji ani nedokážeme otevřít,“ dodala. „Tylerovi a Dickovi se to nepodařilo. Začala se otevírat, až když jsem se o víko opřela já.“
„Tak se opři znovu; možná to má nějaký skrytý mechanismus,“ navrhl Alaric. Když to Elena zkusila a nedočkala se výsledku, dodal: „Tak dobře, vezmeme za to všichni a pořádně zabereme – takhle. Pojďte…“
Shrbil se k víku, odkud pohlédl na Damona, který... číst dál

14.
Bílá sova… dravý pták… šelma… tygr. Hraje si s tebou jako kočka s myší. Jako kočka… velká kočka… koťátko. Bílé koťátko.
V domě je smrt.
A to kotě uteklo od Damona. Ne ze strachu, ale protože se bálo, že bude poznáno. Jako když stálo Margaret na prsou a kvílelo při pohledu na Elenu za oknem.
Elena zasténala a téměř se jí podařilo procitnout z bezvědomí, ale šedá mlha ji stáhla zpět dříve, než stačila otevřít oči.
Otrávená láska… Stefane, tebe nenáviděla dřív, než začala nenávidět Elenu… bílá a zlatá… cosi bílého… cosi bílého pod stromem…
Když se tentokrát pokusila otevřít oči, podařilo s... číst dál

12.
Stefan pohlédl na Elenu a vločky se mu pomalu usazovaly ve vlasech. „Co je s Mattem?“
„Na něco jsem si vzpomněla. Nejasně. Ale ten první večer, když jsem nebyla sama sebou… viděla jsem se tehdy s Mattem? Udělala jsem…?“
Strach a ochromující pocit hrůzy jí stáhly hrdlo a zabránily pokračovat dál. Ale nemusela dokončit větu – a Stefan nemusel odpovídat. Přečetla si odpověď v jeho očích.
„Byla to jediná možnost, Eleno,“ řekl pak. „Bez lidské krve bys zemřela. Copak bys radši zaútočila na někoho, kdo se brání, zranila ho a možná i zabila? Hlad tě k tomu může dohnat. To bys chtěla?“
„Ne,“ br... číst dál

11.
Elena sledovala, jak panu Smallwoodovi odletěla puška do trávy. Vychutnávala si výraz na jeho tváři, když se otočil a hledal, co to bylo. A pocítila odkudsi z osvětleného kruhu záblesk Damonova souhlasu, intenzivního a žhavého jako pýcha vlka na první kořist vlčete. Ale když uviděla Stefana ležet na zemi, zapomněla na všechno ostatní. Doběla rozžhavená zuřivost ji připravila o dech. Přiskočila k němu.
„Hned přestaňte, všichni! Zůstaňte stát na místě!“
Ten výkřik k nim doletěl spolu s kvílením pneumatik. Auto se přetočilo skoro do protisměru, když zahýbalo na školní parkoviště a zuřivě b... číst dál

Začíná se rozjíždět číst dál

Asi půl knížky za jediný den, to de číst dál

8.
Co to? Uf, to seš ty!“ Bonnie sebou vyděšeně škubla, když ucítila dotek na rameni. „Vyděsil jsi mě k smrti. Vůbec jsem tě neslyšela přicházet.“
Budu si muset dávat větší pozor, uvědomil si Stefan. Za těch pár dnů, co nechodil do školy, si odvykl pohybovat se jako lidé a vrátily se mu návyky bezhlučného a dokonale kontrolovaného pohybu šelmy. „Omlouvám se,“ řekl a vydali se spolu chodbou.
„V pohodě,“ pokusila se Bonnie o statečnou nonšalanci. Ale zrazoval ji rozšířený a poněkud strnulý pohled v očích. „Co tu vlastně dneska děláš? Šly jsme dneska ráno s Meredith kolem penzionu zkontrolovat... číst dál

7.
Ke spolupráci na čem?“ zeptala se Meredith.
„To vám vysvětlím později. Ale nejdřív bych chtěla vědět, co se dělo ve městě od té doby, co jsem… odešla.“
„Mno, hlavně hysterie,“ odpověděla Meredith a zvedla obočí. „Tvoje teta Judith byla dost mimo. Měla halucinace, že tě viděla – akorát, že to nebyly halucinace, viď? A vypadá to, že se s Robertem na čas rozešli.“
„To vím,“ potvrdila Elena stručně. „Pokračuj.“
„Ve škole jsou všichni nešťastní. Chtěla jsem mluvit se Stefanem, zvlášť když jsem začínala mít podezření, že nejsi doopravdy mrtvá, ale nebyl ve škole. Matt tam byl, ale něco je s ní... číst dál

mám pro Vás další kapitolku číst dál

5.
To je doktor Feinberg, pomyslela si divoce Elena a pokusila se otočit a zároveň se vtisknout co nejhlouběji do stínů. Ale nespatřila mrňavou nosatou postavu doktora. Uviděla tvář s rysy jemnými jako z řeckých mincí a medailonů – a ztrápené zelené oči. Čas se na okamžik zastavil a pak už byla Elena v jeho náručí.
„Ach Stefane, Stefane…“
Cítila, jak jeho tělo strnulo ohromením. Držel ji mechanicky, zlehka, jako by byla cizí osoba, která si ho s někým spletla.
„Stefane,“ zašeptala zoufale a zabořila mu tvář do ramene, ve snaze vyvolat nějakou reakci. Jestli ji zavrhne, neunese to; jestli ji... číst dál

4.
Něco strhlo Elenu ze stromu. Zaskučela na protest, ale dopadla na nohy jako kočka. O vteřinu později spadla na kolena a odřela si je. Rychle se otočila, připravena zahnutými prsty zaútočit na toho, kdo to udělal. Damon jí však srazil ruku.
„Proč jsi mě stáhnul dolů?“ dožadovala se Elena vysvětlení.
„Proč jsi nezůstala tam, kde jsem ti řekl?“ odsekl.
Zuřivě zírali jeden na druhého. Pak cosi odvedlo Eleninu pozornost. Nahoře pokračovaly výkřiky doprovázené nyní i údery o sklo. Damon ji postrčil blíž k domu, kam nebylo shora vidět.
„Vypadneme z toho randálu,“ prohlásil rozmrzele a vzhlédl. ... číst dál

3.
Elena s Damonem čekali v temné komoře. Stefan vnímal jejich přítomnost v malé předsíňce, když otevřel dveře do fotokomory a zavedl Matta dovnitř.
„Tyhle dveře by měly být zamčené,“ poznamenal Matt, když se Stefan natáhl po vypínači.
„Taky byly,“ odpověděl. Nevěděl, co ještě říct, aby Matta připravil na to, co přijde. Ještě nikdy se záměrně neodhalil před člověkem.
Tiše stál, dokud se Matt neotočil a nepohlédl na něho. Místnost byla studená a tichá a zdálo se, že v ní ztěžkl vzduch. Chvíle ticha se protahovala a Stefan sledoval, jak se Mattův výraz zvolna mění: otupění žalem vystřídal zma... číst dál

2.
Stefanův hlas se chvěl tichou zuřivostí. „Tak přesně tohle jsi chtěl, že, Damone? A teď se ti to podařilo. Musel jsi z ní udělat to, co jsme my, co jsi ty. Nestačilo ji jen zabít.“
Damon na něj ani nepohlédl. Přivřenýma očima soustředěně pozoroval Elenu. Stále ještě klečel a držel ji za bradu. „To už říkáš potřetí a mě to začíná unavovat,“ odpověděl tiše. Byl rozcuchaný z boje a stále trochu oddechoval, ale už nabyl rovnováhy a sebekontroly. „Eleno, zabil jsem tě?“
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděla Elena a propletla své prsty s jeho. Začínala být netrpělivá. O čem se to tu vlastně pořád ba... číst dál