1.díl polovina

Tak tu máte první polovinu prvního dílu

Mám pár věcí 1, prominte mi chyby

2, nekopírujte to

3, další polovina bude v sobotu nebo v nedělu, podle toho jak to stihnu

A co se týče teček( neúplných vět), bude to i v originále

Příjemnou zábavu

Damon Salvatore se vznášel ve vzduchu, a opíral se o jednu větev, vlastně ani nevěděl, jakého stromu.

A komu na tom záleží? Byl vysoký, umožňoval mu nahlížet do pokoje Caroline Forbesové ve třetím patře a pohodlně mu podepíral záda. Opíral se o větve, ruce sepnuté za hlavou a jedna luxusně obutá noha se mu houpala nad devíti metry prázdného prostoru. Cítil se

pohodlně jako kočka a pozoroval dění napůl přivřenýma očima.

S příchodem čekal na magickou chvíli ve 4:44 ráno, kdy Caroline začne provádět svůj bizarní rituál.

Už ho viděl dvakrát a byl jím fascinován.

Najednou ho bodl komár. Což bylo směšné, protože komáři upíry nekoušou.

Jejich krev není výživná jako lidská. Ale rozhodně to pocítil jako malé komáří bodnutí vzadu na krku.

Otočil se a ohlédl. Vnímal voňavou letní noc všude kolem, ale neviděl nic.

Asi jehličí nějakého stromu. Žádná létající potvora. Ani nic nelezlo po stromě.

Tak dobře. Asi to byla jehlička stromu. Ale fakt to bolelo. A ta bolest se zhoršovala, místo aby ustávala.

Že by poslední bodnutí včely? Damon si opatrně prohmatal šíji. Žádný pupenec ani žihadlo. Jen malé nafouklé bolavé místečko. O chvíli později opět jeho pozornost upoutalo okno.

Nebyl si úplně jistý, o co jde, ale ucítil náhlé chvění Sil kolem Caroline, jako když bzučí dráty vysokého napětí.

Před několika dny ho to sem přivábilo, ale když dorazil, nebyl schopný určit zdroj.

Hodiny odtikaly 4:40 a zazvonil budík. Caroline se probudila a vstala z postele. Pěkná holka, pomyslel si s rozpustilým obdivem. Kdybych byl zlotřilý člověk, a ne upír, pak by tvoje čest - pokud ti tedy nějaká zbyla -mohla být v ohrožení. Naštěstí pro tebe jsem se takových

věcí musel vzdát skoro před půl tisíciletím. Damon na vteřinku blýskl úsměvem, pak zase zvážněl a do očí se mu vloudil chlad. Pohlédl opět do otevřeného okna.

Ano… vždycky měl pocit, že jeho pitomý mladší bratr Stefan Caroline Forbesovou patřičně nedoceňuje. Nebylo pochyb, že ta dívka stojí za pohled: vysoká, dozlatova

opálená, pěkně tvarované tělo a bronzové vlasy, kteréjí spadaly kolem tváře v měkkých vlnách. A ta její mysl.Přirozeně zlá, pomstychtivá a zlomyslná. Rozkošná. Pokud

se Damon neplete, tak zrovna něco kutí u stolu s malýmipanenkami voodoo.

Fantazie.

Damonovi se líbily tvůrčí typy.

Cizí Síly se stále chvěly kolem a jemu se pořád nedařiloje lokalizovat. Jsou snad uvnitř té dívky? Určitě ne. Caroline chvatně hrábla po něčem, co vypadalo jako hromádka hedvábných zelených pavučin. Svlékla si tričko a skoro rychleji, než mohlo upírovo oko postřehnout na sebe hodila spodničku, ve které vypadala jako princezna z džungle. Upřeně zírala na svůj vlastní obraz ve vysokém zrcadle.

No, na co teď asi čekáš, holčičko? přemýšlel Damon. Radši by se měl držet při zemi. Zatřepotala se černá křídla, jedno ebenově černé pero se sneslo k zemi a pak už byl vidět jen výjimečně velký havran na stromě. Pak se Caroline usmála jako na pozdrav.

Damon teď konečně dokázal lokalizovat zdroj Sil. Sídlil v zrcadle. Ale ne ve stejném rozměru, ve kterém se nacházelo zrcadlo, spíš někde uvnitř něj.

Caroline se chovala divně. Odhodila dlouhé bronzové vlasy dozadu, takže teď jí spadaly v omračující záplavě po zádech; olízla si rty a usmála se, jako se žena směje na milence. Když  promluvila, Damon ji slyšelúplně zřetelně.

"Děkuji ti. Ale dnes ses opozdil."

V pokoji stále nebyl nikdo kromě ní - a Damon neslyšel žádnou odpověď. Ale rty Caroline v zrcadle se nepohybovaly v souladu se slovy skutečné Caroline.

Bravo! pomyslel si, jako vždy ochotný ocenit nové lsti vůči lidem. Skvěle provedeno, ať jsi kdo jsi! Pokusil se odezírat slova dívky ze zrcadla a zachytil něco jako omlouvám se.

Damon naklonil hlavu. Carolinin odraz říkal: "..nebudeš muset po dnešku.."

Skutečná Caroline chraplavě odpověděla: "Ale co když je nedokážu oklamat?"

A odraz: " ..mít pomoc... Nedělej si starosti, v klidu si

odpočiň"

"Dobře. Ale nepřijde nikdo k nějakému… no, smrtelnému úrazu, že ne?

Tedy, nemluvíme tady o smrti – pro lidi?"

Odraz: "Proč bychom měli…?" Damon se pro sebe usmál. Kolikrát už takovéhle rozhovory

slyšel? Sám pavoučí lovec, už věděl, jak to chodí: Nejdříve musíte dostat mouchu do sítě, pak ji ujistit, že je v bezpečí, a než si to uvědomí, můžete od ní získat skoro

cokoli… až ji pak už nepotřebujete.

A pak - tmavé oči mu zablýskaly - přijde čas na novou mouchu.

Teď Caroline nervózně svírala prsty v klíně. "Jenom jestli doopravdy - však víš. To, cos slíbil. Opravdu jsi myslel vážně to, co jsi říkal o lásce ke mně?" "… věř mi. Postarám se o tebe - i o tvé nepřátele. Už jsem začal…"

Náhle se Caroline vypjala - a že by toto její gesto klukům ze Střední školy Roberta E. Leea stálo za pohled…

"To je všechno, co chci," řekla. "Mám už plné zuby ustavičného ,Elena tohle a Stefan tamto'… a teď to celé začne znovu." Caroline se prudce zarazila, jako kdyby jí někdo zavěsil

telefon a ona si to zrovna uvědomila. Na okamžik sevřela rty a sekla pohledem. Ale pak se pomalu uvolnila.

Očima pořád sledovala zrcadlo a zvedla jednu ruku, až jí zlehka spočinula na břiše. Hleděla na ni a rysy jí najednou změkly, její tvář nabyla výrazu obav a nervozity.

Ale Damon nespouštěl ani na okamžik oči ze zrcadla. Normální zrcadlo, normální zrcadlo, normální zrcadlo - a teď! Až v úplně posledním okamžiku, když se Caroline

odvracela od zrcadla, záblesk rudé barvy.

Plameny? Hm, co se to asi děje? přemýšlel váhavě. Zavířil křídly a opět se přeměnil z elegantního havrana v ďábelsky krásného kluka lenošícího ve větvích vysoko na stromě.

To stvoření ze zrcadla určitě není odsud, z Fell's Church.

Ale znělo to, jako že se chystají nějaké potíže pro mého bratra, pomyslel si Damon a jemný krásný úsměv mu na okamžik spočinul na rtech.

Nic nemiloval víc než sledovat, jak se pokrytecký a licoměrný Stefan (jsem lepší než ty,když nepiju lidskou krev) dostává do problémů.

Mládež z Fell's Church - i někteří dospělí – pokládala příběh Stefana Salvatora a místní krásky Eleny Gilbertové za moderní verzi Romea a Julie. Obětovala svůj život

za jeho, když byli oba v zajetí šílené Katherine, a on pak zemřel na zlomené srdce. Kolovaly fámy, že Stefan není úplně člověk… ale něco jiného. Démonický milovník, za

jehož vykoupení Elena zemřela. Damon znal pravdu. Stefan je mrtvý se vším všudy -

ale je mrtvý už stovky let. A je pravda, že je upír, ale nazývat ho démonem bylo jako prohlašovat o víle Zvoněnce, že je ozbrojená a nebezpečná.

Mezitím Caroline nepřestávala mluvit k prázdnému pokoji.

"Jen počkej," šeptala a hrabala se v neurovnaných hromadách papírů a knih, kterými měla zanesený stůl.

Prohrabávala papíry, dokud nenašla miniaturní videokameru, na které zářilo zelené světélko jako jediné nemrkající oko. Připojila kameru k počítači a vyťukala heslo.

Damon viděl mnohem lépe než obyčejní lidé a jasně rozeznával, jak její opálené prsty s dlouhými, bronzově nalakovanými nehty píší: CFPRAVIDLA. Pravidla Caroline

Forbesové, pomyslel si. K politování. Pak se otočila a Damon si všiml, že má v očích slzy.

A v další chvíli se nečekaně rozvzlykala.