upíří deníky

Užijte si kapitolu  číst dál

Pozor, musím zrušit tento blog, ale mám jiný a lepší číst dál

Jen tak z legrace jsem sem dala počítadlo a za dva dny tu bylo více než 100 lidí. číst dál

Tady Vám dávám druhou polovinu první kapitoly číst dál

Tak tu máte první polovinu prvního dílu číst dál

Anketa ukončená, dala jsem ji sem jen ze zvědavosti a zde jsou výsledky: číst dál

Uff, tak mám první kapitolu přeloženou. číst dál

PŘEDMLUVA číst dál

Na žádost Rendy přeskočím čtvrtý díl a upířích deníků a začnu sem dávat páty díl číst dál

Čau všichni, zvu Vás na koulovačku! číst dál

16.
pondělí 16. prosince
Stefan mi dal tenhle deník. Zbavuje se většiny věcí ze svého pokoje. Nejdřív jsem říkala, že ho nechci, protože nevím, co s ním. Ale teď už asi vím. Lidé už začínají zapomínat. Podrobnosti vyprávějí chybně a přidávají věci, které si prostě vymysleli. A hlavně, vymýšlejí vysvětlení. Proč to nemohlo být nic nadpřirozeného, vždyť se přece dá najít logické vysvětlení pro tohle nebo pro tamto. Je to hloupé, ale nejde to zastavit, Zvlášť u dospělých.
Ti jsou nejhorší. Říkají, že ti psi měli fobii nebo něco takového. Veterinář pro to vymyslel jakýsi nový název, že snad šlo... číst dál

15.
Elena sledovala Damona v tiché hrůze. Ten znepokojivý úsměv znala až příliš dobře. Ale i když už podléhala zoufalství, jakýsi hlásek v její mysli jí našeptával posměšnou otázku: A jaký je v tom rozdíl? Ona a Stefan umřou stejně. Od Damona by bylo jenom rozumné, kdyby se hleděl zachránit. A nebylo správné očekávat, že se bude chovat proti své přirozenosti.
Pozorovala ten krásný, nevypočitatelný úsměv s lítostí nad tím, kým by Damon býval mohl být.
Katherine mu úsměv okouzleně vrátila. „Budeme spolu tak šťastní. Jakmile budou mrtví, pustím tě. Nechtěla jsem ti ublížit, ne doopravdy. Jenom... číst dál

13.
Ty myslíš, že se máme podívat dovnitř?“ zeptal se Matt.
„Já nevím,“ odpověděla Elena nešťastně. Nechtěla vidět, co se skrývá uvnitř hrobky o nic víc než tehdy, když Tyler navrhoval, že ji otevřou a znesvětí. „Možná ji ani nedokážeme otevřít,“ dodala. „Tylerovi a Dickovi se to nepodařilo. Začala se otevírat, až když jsem se o víko opřela já.“
„Tak se opři znovu; možná to má nějaký skrytý mechanismus,“ navrhl Alaric. Když to Elena zkusila a nedočkala se výsledku, dodal: „Tak dobře, vezmeme za to všichni a pořádně zabereme – takhle. Pojďte…“
Shrbil se k víku, odkud pohlédl na Damona, který... číst dál

14.
Bílá sova… dravý pták… šelma… tygr. Hraje si s tebou jako kočka s myší. Jako kočka… velká kočka… koťátko. Bílé koťátko.
V domě je smrt.
A to kotě uteklo od Damona. Ne ze strachu, ale protože se bálo, že bude poznáno. Jako když stálo Margaret na prsou a kvílelo při pohledu na Elenu za oknem.
Elena zasténala a téměř se jí podařilo procitnout z bezvědomí, ale šedá mlha ji stáhla zpět dříve, než stačila otevřít oči.
Otrávená láska… Stefane, tebe nenáviděla dřív, než začala nenávidět Elenu… bílá a zlatá… cosi bílého… cosi bílého pod stromem…
Když se tentokrát pokusila otevřít oči, podařilo s... číst dál

12.
Stefan pohlédl na Elenu a vločky se mu pomalu usazovaly ve vlasech. „Co je s Mattem?“
„Na něco jsem si vzpomněla. Nejasně. Ale ten první večer, když jsem nebyla sama sebou… viděla jsem se tehdy s Mattem? Udělala jsem…?“
Strach a ochromující pocit hrůzy jí stáhly hrdlo a zabránily pokračovat dál. Ale nemusela dokončit větu – a Stefan nemusel odpovídat. Přečetla si odpověď v jeho očích.
„Byla to jediná možnost, Eleno,“ řekl pak. „Bez lidské krve bys zemřela. Copak bys radši zaútočila na někoho, kdo se brání, zranila ho a možná i zabila? Hlad tě k tomu může dohnat. To bys chtěla?“
„Ne,“ br... číst dál